Co to vlastně je a jak to funguje? Pojďme si o tom něco na začátek říci.
Ony jedničky a nuly jsou tzv. Binární kód, který reprezentuje prakticky vše. Od čísel, písmen, příkazů až po soubory, zvuky či obrázky. Jinak řečeno je to způsob uložení informace v počítači.
Jak to ale počítač děla?
Ačkoli se může zdát, že po sobě jdoucí jedničky a nuly je naprosto chaotické a nesystematické, je v tom velký pořádek. Ono by to jinak koneckonců ani nešlo.
Takže
Vše je postaveno na dvojkové soustavě, tedy reprezentování jedničkou nebo nulou, jako je tomu v elektronice zapnuto nebo vypnuto. Podobně jako je tomu ve známější desítkové soustavě, kde ale můžeme použít čísla 0-9 a pak skládáme kombinace. Tady nám pořádné kombinace teprve začínají.
Stejně jako skládáme číslo 15 z jedničky a pětky, tak ve dvojkové soustavě skládáme také, ale jen za pomoci jedniček a nul.
Například tady v logu na stránce ty jedničky a nuly nejsou náhodné, ale je to překlad IT4ALL. Takže logickým řazením jedniček a nul dostáváme výsledné znaky.
Například:
0 je 00110000
1 je 00110001
2 je 00110010
3 je 00110011
4 je 00110100
5 je 00110101 atd. Existují na to binární překladače.
U písmen je to podobné jen trochu složitější:
A je 01000001 ale
a (malé a) je 01100001
Zkrátka vše, co ukládáme do jakékoliv paměti počítače, jsou jedničky a nuly.
A proč tomu tak vlastně je?
Jak jsem zmínil, je to způsob uložení informace v počítači a i když tomu člověk nerozumí, tak díky 0 a 1 si to dokáže počítač uložit a obnovit. A k tomu, abychom tomu rozuměli my lidé, je potřeba vždy použít nějaké kódování, které říká, jakým způsobem se data uloží a pak zase načtou.
K tomu nám pak slouží dohodnuté znakové sady a různé softwary, které nám prakticky překládají data do pochopitelné podoby.
A ještě malé zamotání na konec.
Jistě jste si všimli, že binární kód je složen vždy z osmi znaků, my jim říkejme bit. Tedy jedna jednička nebo nula je bit. Pro ukládání hodnot se ale používá Byte (bajt), který se skládá z osmi bitů.
A proto
když si pořídíte nějaké paměťové médium, nemá nikdy velikost takovou, jaká je udávaná výrobcem a to právě z důvodu počítání objemu dat.
Zatímco 1kg = 1000g nebo 1km = 1000m, tak u dat je tak, že 1KB (Kilobyte) = 1024B (Byte). A všechny další se pak násobí již *1024. Počítá se to jako 210 (dvě na desátou). To je řekněme takový můstek mezi dvojkovou a desítkovou soustavou.
Ano, je v tom „maglajs“ 🙂 Výrobci jak hardwaru (disku, pamětí atd.) tak systémů mohou použít různé způsoby výpočtu a tím pak vzniká onen chaos.
Snad jsem se nikde nepřepsal a nezamotal v tak jednoduché věci jako je 0 nebo 1.
